Zdíkovsko

Jako Zdíkovsko označujeme mikroregion zahrnující obce a osady spadající do střediskové obce Zdíkov. Jsou to Zdíkov, Zdíkovec, Masákova Lhota, Nový Dvůr (včetně Albrechtce), Putkov, Račov, Žírec, Branišov a Hodonín. Historicky do oblasti Zdíkovska patřily i osady Lesní Chalupy a Jaroškov, které jsou nyní osadami obce Stachy.

Osídlení a vývoj oblasti dnešního Zdíkovska

  Až do druhé poloviny 13. století bylo osídlení oblasti dnešního Zdíkovska spíše náhodné a sporadické. Zatímco pro období Keltů doklady o osídlení v širší oblasti kolem Zdíkovska máme, v prvních čtyřech staletích našeho letopočtu, kdy Kelty vystřídali Germáni, archeologické nálezy v oblasti Pošumaví téměř zcela chybějí. Výjimkou je původně keltské hradiště Sedlo u Albrechtic, později osídlené germánským (a ještě později i slovanským) obyvatelstvem.
  Teprve s příchodem Slovanů, kteří se v oblasti kolem Otavy a Volyňky usídlili přibližně na přelomu 7. a 8. století, začalo být Šumavské podhůří trvale a souvisle osídlováno. Slované zčásti využili již půdy, kterou kultivovalo předchozí poměrně řídké keltogermánské obyvatelstvo, zčásti kolonizovali půdu novou. Archeologické nálezy dokonce dokládají přinejmenším částečné osídlení i v oblasti Čeňkovy Pily, Kašperských Hor a na vrchu Sedlo u Albrechtic.
Na začátku druhého tisíciletí bylo Šumavské podhůří již poměrně hustě a souvisle osídleno, ale napůl již horská oblast Zdíkovska na příchod trvalých kolonizátorů stále ještě čekala.
   Od počátku druhého tisíciletí postupovalo trvalé osídlení dál proti toku řek pramenících na Šumavě. Podhorská kotlina kolem horního toku říčky Spůlky mezi Vacovem, Úbislaví, Stachy a Zdíkovem byla osídlena, a to poměrně hojně, do první poloviny 13. století. V těsné blízkosti neprostupného pohraničního hvozdu tak postupně vznikla kulturní krajina s polním a lesním hospodářstvím, v níž byla rozeseta řada malých vesnic, osad a samot, propojená poměrně hustou sítí cest, jejichž úroveň však značně kolísala.

   Nejstarší historie oblasti, na níž leží Zdíkov, Zdíkovec, Masákova Lhota, Nový Dvůr, Branišov a Hodonín, v listinách ještě nedoložená, je úzce spjata s nedalekým městem Vimperkem, které dodnes tvoří nejbližší městské zázemí Zdíkovska.
Dějiny Vimperku začínají nejspíš v první polovině 13. století, kdy zde na trase Zlaté stezky vznikla kolonizační osada (první písemná zmínka pochází až z roku 1264), nad níž dal významný feudál Purkart z Janovic v letech 1251–1260 vybudovat hrad Winterberg (Vimperk), tvořící dodnes výraznou dominantu města. Purkartovi, původně královskému purkrabí, někdy před rokem 1264 král Přemysl II. Otakar propůjčil Vimperk se širším zázemím v manství; nešlo tedy ještě zřejmě o klasické feudální léno. Součástí manství byla i část dnešního Zdíkovska a podle Purkartova syna Zdíka (Zdislava) z Janovic (byl mj. jedním ze zemských soudců) byly zřejmě pojmenovány i osady Velký a Malý Zdíkov (Zdíkov a Zdíkovec).
   Důležitým mezníkem byl rok 1531, kdy se majitelé vimperského panství Jan a Petr Malovcové dohodli o rozdělení majetku. Petr si ponechal Vimperk včetně řady vsí, Janu Malovcovi připadly Velký Zdíkov, (Masákova) Lhota včetně pozdějšího Nového Dvora a dále například Čkyně a řada dalších vsí převážně na severovýchod od Vimperku. Tímto rozdělením byl Velký Zdíkov od vimperského panství již navždy odtržen.
  Dalším členěním majetku vzniklo v roce 1547 zdíkovské panství (Zdíkov, Masákova Lhota, Nový Dvůr na dnešním Zdíkovsku, mimo ně také například Staré Hutě, Nové Hutě, Pokovy Hutě, Pláně, Františkov, Kvilda (tehdy zvaná Zdíkovská Kvilda), Hraběcí Huť, Tobiášova Huť, Wiederbruck (Vydří most), Chaloupky a Bučina. Na hranicích panství (včetně dnešních hranic státních) se místy zachovaly hraniční kameny s maloveckým znakem se vzpínající se přední částí koně a iniciálami H. Z. (Herschaft Zdikau).

Oblast, na níž vznikly vsi Putkov, Račov a Žírec, patřila do volyňského újezdu. Volyně (původně trhová ves, povýšená v roce 1299 svatovítským proboštem Oldřichem na městečko) byla centrem panství, které patřilo proboštství kostela Pražského, tedy proboštům pražské svatovítské kapituly.

V roce 1609 Jan Adam Koc z Dobrše přičlenil vsi Malý Zdíkov, Branišov a Hodonín k Přečínskému panství.

Postupně se tedy v oblasti dnešního Zdíkovska vyčlenila tři panství:

Velký Zdíkov (včetně Velkého Zdíkova, Masákovy Lhoty a Nového Dvora).
Přečín (včetně Malého Zdíkova, Branišova a Hodonína).
Volyně (včetně Putkova, Račova a Žírce).

V důsledku toho nebyly obce a osady dnešního Zdíkovska až do zrušení patrimoniální správy (správa vykonávaná pozemkovou vrchností) v letech 1848–1849 jednotně spravovány a nebyly vždy ani součástí stejných vyšších správních územních celků.
Jednotná obec nevznikla ani po roce 1849, kdy byly namísto vrchnostenské správy zřízeny na území dnešního Zdíkovska samostatné obce. Ty se začaly spojovat postupně a správní spojení bylo završeno až v roce 1980, kdy se Zdíkov stal střediskovou obcí s osadami Zdíkov, Zdíkovec, Masákova Lhota, Nový Dvůr, Putkov, Račov, Žírec, Branišov a Hodonín