Památky Zdíkovska

   Šumava je oblastí z hlediska památkového specifickou. Relativně malá sídla rozložená na relativně velkém území, horské podmínky…
S výjimkou míst ležících v exponovaných oblastech podél Zlaté stezky můžeme mluvit spíše o lokalitách z hlediska památek okrajových. Tak je tomu i na Zdíkovsku. To ovšem neznamená, že jde o oblasti památkově nezajímavé, naopak.
   Objekty dnes nazývané „památky“ zde vznikaly v převážné míře přímo z „proudu života“ a tento život místních obyvatel nám i dnes jako kamenná kniha odkrývají. Podávají svědectví o hluboké zbožnosti starých Šumavanů, o jejich citu pro krajinu. Naznačují jejich chápání složitého přediva lidských vztahů i vztahů k tomu, co nás přesahuje. A v podobě domů a hospodářských stavení, stejně jako v členění krajinného prostoru nám ukazují i jejich každodennost.
  Slovo „památka“ pro potřeby tohoto webu nechápeme v úzkém významu jako „zvláštní objekt památkové péče“, ale spíše jako „pamětihodnost“, tedy místa, objekty (včetně přírodních), předměty, které dokumentují „paměť krajiny“ a „paměť lidu“, jenž tuto krajinu obýval a obývá. Pouze takto chápané „památky“ ve své komplexnosti a vazbě na život mohou spolupůsobit při vytváření osobitého genia loci kraje.